Australský ovčák BERRY Bohemia Checko

Jak už to tak bývá, i já patřila k těm dětěm, co chtěly mít vždy nějakého toho živého tvorečka doma. Začalo to morčaty, těch se vystřídalo opravdu mnoho, průběžně nějaké to akvárium atˇ už s rybičkami nebo vodní želvou a nakonec se mi povedlo naše ukecat ke koupi psa.

Můj první pes se jmenuje Charlie. Nyní je mu už skoro 14let. Je to bígl s PP a jeho celé jméno je Charlie od Čižiny. Chrlík je už zasloužilí důchodce, který si se mou prošel mojí půbertou,přestál všechny moje pokusy a omyly při výchově a výcviku, ale hlavně mě hodně naučil. Momentálně je rád že má svůj pelíšek a v misce něco dobrého.

  Všichni psi v naší rodině jsou společníci a kamarádi. S Charlíkem jsem nechodila na cvičák ani nikam podobně - hlavně proto,že před tolika lety nebyly takové možnosti, jak jsou teď. A mám pocit že výcvik psů byl tehdy spíš šílený dril než cokoliv jiného. Charlíka jsem s většími, někdy spíš s menšími úspěchy vychoválala já sama za pomoci nějakých knížek, časopisů a rad od známých a kamarádů. K lidem byl vždy přátelský a za ta dlouhá léta se stal opravdovým parťákem do podody i  nepohody. Carlíkovi se ale postupně chtělo na procházky čím dál míň. A tak jsem si před zhruba rokem pořídila Berryho.

A jak to pokračovalo

Berry se narodil 17.4. 2009. Je to australský ovčák s PP. Jeho celé jméno je Berry Bohemia Checko. A proč právě australský ovčák? Po zkušenostech s loveckým psem jako je bígl (s Charlíkem jsem mohla chodit na volno až v jeho 10letech) jsem už lovce v žádném případě nechtěla. Nelíbili se mi ani pracovní psi typu RTW, NO a podobně. Ti byli i dost velcí. Chtěla jsem středně velkého psa, do domu se zahradou (samozřejmě že bouda je u nás jen dekoračním prvkem a všichni psi spí doma ), co by moc neštěkal. Volba tedy padla na pasteveckého psa. Podle mě to měl být pes, který si hlídá svého pána a ostatní věci (další psi, zajíci apod.) kolem ho nebudou zajímat. Teď ale jakou rasu přesně? Pasteveckých psů je také dost - větší, menší, krátké nebo dlouhé chlupy... Chvíli jsem se zamýšlela nad australským honáckým psem. Ten mi ale připomínal menšího NO a vzhledem k tomu že mi jeden vlčák málem zakousl Charlíka tak jsem hledala dál. Border colie mi přišly moc jemné, moc citlivé a hlavně jsem věděla, že jsou to šíleně aktivní psi. Od borderky je pak už jen kousek k australskému ovčáku - zdálky jsou skoro k nerozeznání. Na jedné výstavě jsem tedy hledala kruh australáků. Zeptala jsem se jedné paní co vedla jednoho merláčka, kde že najdu jejich kruh. Paní mi odpověděla "to je ale border colie, australáci to jsou proti nim takové telátka". Ona to spíš myslela jeko pomluvu australáků, ale mě v tu chvíli zazářili oči a už jsem se hrnula ke kruhu telátek. Nevím proč ale ten výraz telátka mě prostě učaroval. Tím bylo rozhodnuto, jaké že plemeno si pořídím.